TECHNOLOGIE

Práškové barvy patří mezi jednovrstvé nátěrové systémy (systémy povrchové úpravy) kovových povrchů. Z pohledu ekologie je jednou z výhod to, že práškové barvy neobsahují rozpouštědla. Z pohledu samotné technologie, především ve vztahu k předběžné úpravě povrchu před nanášením, aplikace práškových barev vyžadují určitý specifický přístup.

Práškové nátěrové hmoty se nanášejí stříkáním v elektrostatickém poli. Pomocí elektrostatického pole se částice prášku elektricky nabíjejí, zatímco lakovaný předmět je uzemněn. Výsledná elektrostatická síla stačí k vytvoření dostatečné vrstvy prášku na předmětu. Prášek se udrží na místě, dokud se neroztaví a nepřilne k povrchu.

Obecně platí, že povrch materiálu určeného k povrchové úpravě práškovou barvou, musí být absolutně suchý a čistý. Předepsaná úprava povrchu součásti před vlastním procesem je tedy nutnou podmínkou pro získání kvalitního a trvanlivého povlaku, nebo vrstvy s odpovídajícími vlastnostmi.

Obecný technologický postup

  • 1) předúprava povrchu
  • 2) vlastní nanášení práškových nátěrových hmot
  • 3) vypalování

1. PŘEDÚPRAVY MATERIÁLU

Hlavním cílem mechanických, chemických nebo elektrochemických předběžných úprav je dosažení požadované jakosti povrchové úpravy, např. dobré přilnavosti, korozní a mechanické odolnosti, tvrdosti, aj.

1. MECHANICKÉ PŘEDÚPRAVY
1.1.1.Broušení
1.1.2.Otryskávání
Po mechanických předúpravách musí následovat odstranění prachu obvykle v rámci chemických předúprav

1.2. CHEMICKÉ
1.2.1 Morení
1.2.2 Odmaštování (alkalické odmašťovací přípravky nebo organická rozpouštědla)
1.2.3 Fosfátování na bázi železitého fosfátu
Mezi jednotlivými druhy chemických předúprav a po nich jsou vřazeny vícestupňové oplachy vodou

1.3.Sušení
Předehřátý vzduch teplta cca 100 – 120 C

2. PRÁŠKOVÁ BARVA

Práškové barvy se řadí do skupiny tzv. průmyslových nátěrových hmot. Skládají se ze směsi pryskyřic, pigmentu, případně dalších surovin, které například dodávají práškovým barvám tvrdost, lesk, nebo požadovanou hloubku matu, vytvářejí strukturní povrch apod. Tato směs má suchou práškovou konzistenci. Prášková barva se pro aplikaci ničím neředí, ani se v žádné tekutině nerozpouští. Nanáší se v práškové podobě pomocí stlačeného vzduchu. Jednou z velkých výhod povrchové úpravy práškovými barvami jsou dobré ekologické podmínky provozu a ekologické parametry vlastností konečného povlaku v porovnání s povrchovou úpravou většiny běžných tekutých nátěrových hmot. Práškové technologie nepoužívají rozpouštědla, hmota je nanášena v práškovém stavu a u technologií s možností recirkulace prášku v aplikačním zařízení je odpad z aplikace minimální. Navíc lze zbylou práškovou barvu (odpad z prostřiku) za určitých podmínek regenerovat a poté opět použít.

2.1 TYPY PRÁŠKOVÝCH NÁTĚROVÝCH HMOT Běžně rozšířenými a masově používanými práškovými barvami jsou termosety. Podle nosičů je dělíme na tyto základní typy:

  • epoxidové (EP)
  • epoxipolyesterové (PEP) tzv. hybridní, nebo též zlidovele „mixy“
  • polyesterové práškové barvy (PES)
  • polyuretanové práškové barvy (PUR)
  • akrylátové práškové barvy (AC)

3.Vypalování – polymerizace

Předehřátým vzduchem , teplota a čas dle doporučení výrobce barev – obvykle 170-200C cca 20 min.

  • Maximální rozměr výrobků: 4,1 x 2 x 1,4 m
  • Max. hmotnost výrobku: 750 kg
  • Teplota vypalovací pece: 170-200 °C